Alexandr Plata - Povídky

Asi není těžké uhodnout, že tahle povídka vznikla na základě inspirace povídkou/novelou Rita Hayworthová a vykoupení z věznice Shawshank od Stephena Kinga (známější spíš z filmové adaptace), a to v roce 2021, kdy jsem právě na tuto povídku/novelu a její adaptaci psal ročníkovou práci. Pokud jste nečetli originál, vřele jej doporučuji, snažil jsem se co nejvěrněji napodobit jeho styl a zároveň do toho celého vetknout trochu nový pohled na věci. Na konci tunelu, když světlo spatříš – na konci tunelu skrz tenkou zeď, vydej se za ním, tam kam sám patříš, kde lepší jsou časy než právě teď. Tohle čtyřverší jsem sepsal někdy kolem sedmasedmdesátýho, když jsem už tady v lochu trčel něco přes rok. Vytvořil jsem i delší díla, na která jsem daleko pyšnější, ale tyhle čtyři řádky se mnou vždycky tak nějak rezonovaly nejvíc. Lidem se asi nejlíp píše o tom, co nejlíp znají, a po dvou letech za mřížema už se fakt nedá říct, že bych nějak moc dobře znal ty rozkvetlý louky a lesy, o ktere...

Vždycky jsem miloval katedrály, tu majestátnost, rozmanitost a krásu, která zabrala stovkám lidí stovky let práce. Z úcty k ruce umělcově, z lásky k srdci přítele - potažmo s alternativním titulem Vyznání kamene - je mým vzdáním úcty právě těmto stavbám a jejich stavitelům. Ale i kdybyste vrcholnou gotickou architekturu neobdivovali tak jako já, věřím, že si v téhle povídce něco najdete. ♥ ♥ ♥ Ach, jak dobře si vzpomínám na ten den, kdy jsi pokládal na zem první základní kámen. Chtěl jsi být u toho, chtěl jsi sám vložit ruku na ten opracovaný kus skály a vdechnout mu svou vizi, svůj um a osobnost, jako bys toužil zanechat nějaký dojem, skromnější a lidštější než dílo, které jsi po sobě nakonec zanechal. Jak dobře si vzpomínám na ten den, kdy jsem poprvé poznala svět a ucítila život, který jsi mi dal. Byla jsem ztracená, bezradná, tmavý kámen uprostřed vymezené parcely a necítila jsem nic – ale z tvého srdce ke mně plynula taková jistota, že jsem ničemu z toho nevěnovala p...